21.08.1999 - Když na konci roku 1996 dorazily do Evropy první
dodávky transgenní kukuřice a sóji z Ameriky, nebyly úřady Evropské unie na nový
druh potravinářských surovin připraveny. Proto se také první potraviny s
geneticky upravenými organismy objevily v obchodech, aniž by si jich zákazníci
všimli. Bouři rozpoutaly až spotřebitelské organizace, když přinesly důkazy, že
Evropané měli geneticky upravené jídlo na talíři dřív, než se jich někdo zeptal,
zda ho tam chtějí mít. Výrobci totiž v té době neměli žádnou povinnost označovat
GMO na obalech.
Používání geneticky upravených organismů tehdy upravovala pouze složitá a
později hodně kritizovaná směrnice Evropské unie z roku 1990, která byla přijata
v době, kdy problém zajímal jen úzký kruh odborníků. Prvním vstřícným krokem ke
spotřebitelům bylo evropské nařízení o »nových potravinách« z ledna 1997. Podle
něj měly být označeny potraviny obsahující transgenní organismy, které nejsou
»svou podstatou rovnocenné« s tradičními potravinami. Pravidla však zůstala
jenom na papíře, protože neříkala, podle jakých kritérií určit, jestli je sójová
mouka z transgenních sójových bobů rovnocenná s moukou vyrobenou z tradičně
pěstované sóji. Větší jasno do značení potravin nepřinesla ani další směrnice ze
září 1997. Podle ní musí od 1. září 1998 všechny výrobky obsahující geneticky
upravené organismy upozornit na tuto skutečnost spotřebitele na obale. Ukázalo
se, že to není v praxi tak jednoduché. Směrnice má totiž příliš mnoho výjimek a
nejasností. Geneticky modifikované organismy se nemusí uvádět, pokud jsou
použity jen ve formě přídavných látek. Například sójový lecitin, který slouží v
mnoha výrobcích jako pojidlo různých směsí, se vůbec na obalech nemusí objevit,
i když byl vyroben z transgenní sóji. Stejně tak není povinné značit produkty,
které byly sice vyrobeny z GMO, ale výrobní proces »zlikvidoval« všechny jeho
stopy a po úpravách neobsahují ani geneticky modifikované bílkoviny, ani jejich
DNA. Problémem je i míchání geneticky modifikované a »tradiční« sklizně. Tím, že
jsou oba druhy ve skladech a na lodích smíchány dohromady, evropští výrobci
mnohdy ani nevědí, zda používají geneticky pozměněnou či tradiční sóju. Poslední
rozhodnutí Evropské komise z června letošního roku zpřísnilo podmínky
schvalovacího procesu pro agrochemické koncerny. Každý nový geneticky
modifikovaný organismus musí být nejprve podroben vědeckému zkoumání a povolen
teprve tehdy, když bude nezvratně prokázáno, že nepředstavuje žádnou hrozbu pro
zdraví lidí. Pokud žadatel splní všechny podmínky, ke kterým patří i informování
veřejnosti, může získat povolení na deset let. Transgenní plodiny mají být
značeny v průběhu celého řetězce, aby bylo možné sledovat jejich pouť z
laboratoře na pole a z pole přes zpracovatele až po finální výrobek. Novou
evropskou směrnici budou muset začlenit do svého právního řádu i kandidátské
země. V České republice zatím neplatí žádný zákon pro geneticky změněné
organismy. Jeho návrh je však už připraven a na podzim by měl být vládou
projednán. Vztahuje se pouze na zemědělské plodiny, a nikoliv na výrobky z nich.
Nepočítá tedy ani s označováním potravin.
Maximální bezpečnost
* dodržovat princip předběžné opatrnosti: v případě sebemenších pochybností
nevydat povolení; posuzovat vedlejší a dlouhodobé účinky
* nepovolovat GMO obsahující geny odolné vůči antibiotikům
* schvalování GMO soustředit do jednoho centra
Etika
* vyloučit jakékoliv genetické manipulace s člověkem
Sledování cesty GMO
* označovat GMO ve všech fázích zpracování
* databáze pěstitelů zpřístupnit veřejnosti
* na obalech potravin uvádět: »Tento výrobek obsahuje geneticky modifikované
organismy«
Odpovědnost
* sankce pro členské státy, které poruší pravidla pro zavádění GMO nebo
nezabrání nechtěnému výsevu
* povinnost zastavit pěstování nepovolených plodin
* zastavit pěstování povolené plodiny, pokud se objeví nové poznatky o
rizikách
* plná občanská odpovědnost za škodu způsobenou na zdraví a životním
prostředí
21.08.1999 - Máme příliš málo informací, než abychom mohli tvrdit, že geneticky modifikované organismy jsou bezpečné, jak se nás snaží přesvědčit nadnárodní biotechnologické koncerny a bohužel i někteří vědci. Na místě je spíše opatrnost. Česká komise transgenoze rostlin prohlašuje, že žádná odrůda transgenních rostlin, prověřená podle národních legislativ vyspělých zemí, nepředstavuje ohrožení zdraví lidí, zvířat ani ohrožení životního prostředí. Jak si lze toto prohlášení odborníků vysvětlit, když nový laboratorní pokus provedený americkými vědci odhalil, že pyl z úředně povolené geneticky modifikované Bt-kukuřice zabíjí larvy neškodných motýlů? Je to jasný důkaz, že nedokážeme spolehlivě odhadnout všechny možné účinky na životní prostředí. Doufám, že veřejnost v budoucnosti podobná kategorická tvrzení komise přijme s rezervou. Největší nebezpečí geneticky modifikovaných organismů patrně spočívá v uvolnění do životního prostředí a případného nevratného poškození již tak křehkého ekosystému. V medicíně, kde se s GMO pracuje v uzavřených prostorách, mohou mít tyto organismy v některých případech opodstatnění a mohou přinést lidstvu určité výhody.Naproti tom u jejich používání v zemědělství, které je spojeno s uvolňováním těchto organismů do životního prostředí, považuji za naprostý hazard. Greenpeace se snaží poukazovat na rizika spojená s GMO a prosazuje princip předběžné opatrnosti. Poukazuje na neexistenci legislativy v zemích třetího světa a chování nadnárodních firem, které toho zneužívají. Na mezinárodních jednáních prosazuje přijetí celosvětově jednotných přísných pravidel nakládání s geneticky manipulovanými organismy. Česká pobočka Greenpeace iniciovala vznik petice za označování geneticky modifikovaných potravin, abychom si mohli svobodně vybrat, jaké potraviny chceme jíst. Bohužel informování o rizikách, stejně jako i vznik petice, tento zcela legitimní nástroj v demokratické společnosti, je považován některými našimi oponenty za manipulaci veřejností. Každý se přece může svobodně rozhodnout, zda petici podepíše, či nikoliv.A že k tomu má i jiné informace než od biotechnologů slibujících zářné zítřky s GMO, je podle mého názoru jenom dobře. Nebo se snad zastánci GMO bojí, že by naše veřejnost geneticky upravenou high-tech stravu prostě nechtěla, stejně jako ji nechce téměř osmdesát procent lidí ve Velké Británii?
21.08.1999 - Do testu bylo původně vybráno třicet výrobků obsahujících kukuřičnou složku (v podobě mouky, sirupu nebo škrobu) nebo sójové přísady (ve formě bílkoviny, lecitinu, mouky, oleje či pražené sóji). Některé z nich (čokoláda, sójová omáčka) však byly ze vzorku vyřazeny, protože jejich analýza by byla jen těžko proveditelná. Nakonec tedy zůstalo 21 výrobků (deset amerických, osm českých, jeden slovenský, jeden holandský a jeden francouzský). Analytici z Centra hygieny potravinových řetězců používají metodu takzvané polymerázové řetězové reakce (PCR), která je v současnosti v Evropě považována za nejúčinnější. Spočívá v hledání určitých úseků DNA, které jsou typické pro geneticky modifikované organismy. Musí však znát přesně složení hledané cizorodé DNA, tedy mít k dispozici kontrolní vzorek geneticky upraveného organismu. Vzhledem k tomu, že počet nových druhů GMO ve světě stále přibývá, uvažuje se v Evropě o zřízení veřejné databanky, která by shromažďovala všechny existující genetické konstrukce. Metoda sice umožňuje odhalit jedno genově pozměněné zrnko sóji mezi pěti tisíci ostatními, ale má i své nevýhody. U některých výrobků není možné DNA izolovat, protože se může vlivem výrobního procesu (například při tepelné úpravě nebo rafinaci) z výrobku »vytratit«. Je tedy možné, že některé potraviny, na jejichž počátku byly geneticky modifikované organizmy, analýze uniknou. Metoda navíc umožňuje určit pouze přítomnost cizorodé DNA, nikoliv její množství.
21.08.1999 - Když se nedávno objevil na japonském a americkém trhu robotický pes jménem Aibo, vzbudil obrovský zájem. »Poptávka po tomto druhu robotických hraček je mnohem větší, než jsme očekávali,« tvrdí Toši Doi, šéf laboratoře Sony, která se zabývá vývojem elektronických zvířat. »Chceme založit úplně nové odvětví průmyslu a Aibo je prvním krokem,« dodal. Podle Doie bude mít každá domácnost do desíti let dvě až tři podobné hračky. »Očekáváme, že v budoucnosti objem obchodu s robotickými hračkami překoná objem obchodu s osobními počítači,« dodal Doi. Pes Aibo má umělou inteligenci, která obsahuje schopnost vlastního učení na základě vnějších podnětů. Jeho pohyb zajišťuje osmnáct motorů. Robot je schopen ujít plynulou chůzí okolo pěti metrů za minutu, umí také například »běhat« za míčem či vrtět ocasem... Aibo obsahuje čtyřiašedesátibitový RISC procesor, Li-ion baterii, na kterou je schopen vydržet až jeden a půl hodiny. Je možné si zakoupit i software, s nímž lze editovat psovy pohyby. Firma Sony zahájila prodej psa Aibo prostřednictvím internetu. A přestože byl nabízen za 2500 dolarů, prodaly se ho v Japonsku během dvaceti minut tři tisíce. V e Spojených státech to trvalo déle - dva tisíce robotických pejsků získaly nové majitele za čtyři dny. O dovozu na tuzemský trh se zatím neuvažuje. AIBO ovšem není první robotické zvíře - firma Matsushita před časem vyrobila elektronickou kočku, která monitoruje zdraví starých lidí a zároveň jim dělá »společnost«.
21.08.1999 - Jedni si genové inženýrství pletou s křížením,
jiní ho nesprávně hází do jednoho pytle s klonováním živočichů. V čem se tyto
postupy liší?
* KŘÍŽENÍ : Je to technika převzatá z přírody. Pěstitelé spojí dva druhy, z
nichž každý má jednu požadovanou vlastnost, a doufají, že vzniklý potomek už
bude mít obě vlastnosti. Zvířata se při křížení páří, rostlinám šlechtitelé
přenášejí štětečkem do květů pyl z jiné plodiny, anebo je třeba roubují.
* GENOVÉ INŽENÝRSTVÍ: Je záměrným přenášením požadovaných genů z jednoho
organismu do druhého.Vědci nyní postupně odhalují, které geny odpovídají za jaké
vlastnosti rostlin i živočichů. Zjednodušeně se dá říci, že »vypreparovaný« gen
z jednoho organismu mohou vědci přenést do organismu jiného.To se dá udělat
například mikroinjekční stříkačkou. Jinou možností je použít takzvané genové
pistole, z níž slepá patrona vystřelí do buněk mikroskopické kuličky zlata nebo
wolframu, na nichž je požadovaná část DNA, čímž se gen přenese.Genoví inženýři
také umějí nejdříve vložit požadovaný gen do viru, který pak gen předá dál do
vyššího organismu.
* KLONOVÁNÍ: Při klonování savců, jehož jsou stále plné noviny, se uměle
rozmnožuje jeden živočich tak, aby vzniklý potomek měl zcela stejné geny a
stejné vlastnosti jako jeho »rodič«. Nejde tedy o žádnou genovou změnu. Vědci v
laboratoři zamění mikroinjekcí jádro neoplodněného samičího vajíčka za jádro z
cizí buňky.Vajíčko se začne vyvíjet, jako by bylo oplodněno. Narozené mládě má
totožné dědičné vlastnosti jako dárce tělní buňky. Pojem klonování však znají i
botanikové. Označuje se jím zcela přirozené nepohlavní rozmnožování některých
rostlin. Například pýr nebo kopřiva vyhánějí dlouhé výhonky kořenů, z nichž pak
přímo rostou další rostliny. V jejich buňkách se tak nemíchají žádné samčí a
samičí geny, nýbrž se kopíruje genetický základ původní rostliny.Klonováním se
rozmnožují i brambory, které rostou z hlíz.
21.08.1999 - Zatímco jídlo z transgenních zemědělských plodin je už poměrně časté, pouze v jediné zemi na světě mohou lidé jíst maso z transgenního živočicha. Tou zemí je Kuba a oním živočichem ryba tilapie. Její maso pojídají dobrovolníci, aby ověřili, zda je to bez rizika. Tilapie je tropická ryba podobná kaprovi, pocházející původně z Afriky.
Kubánští experti ze Střediska genetického inženýrství a biotechnologie v Havaně do ryby v laboratoři vložili gen, který v ní vytváří zvláštní růstový hormon, takže tilapie pak roste dvakrát rychleji. Podobné experimenty ovšem už dokázali také jiní vědci i s jinými rybami. Podstatné je, že Kubánci začali jako první na světě takovou genově upravenou rybu pokusně jíst. »Žádné potíže s tím nemáme,« řekl k tomu účastník pokusu, vědec Pablo Estrada. »Růstový hormon je bílkovina, která ztrácí svoji biologickou účinnost při kuchyňské přípravě a pak v lidském žaludku. Není nutné se obávat, že když jej člověk sní, začne taky růst,« poznamenává Jaroslav Petr z Výzkumného ústavu živočišné výroby v pražské Uhříněvsi.
Experti zatím přesně nevědí, co by se stalo, kdyby se transgenní živočich dostal do volné přírody. To se může stát třeba tím, že rybí jikry náhodně nabere na nohy vodní pták a zaletí s nimi na jiné jezero nebo řeku. »V evropských zemích platí pravidla, která vylučují komerční použití transgenních ryb,« konstatuje Jaroslav Drobník z Karlovy univerzity. »Důvod je v tom, že tyto rychle rostoucí ryby by v případě úniku do přírody měly výhodu oproti rybám původním, mohly by zlikvidovat jejich přirozenou populaci.« Tilapie je však ryba sladkovodní a Kuba izolovaný ostrov. »Pokud tedy unikne, může nanejvýš ohrozit druhovou rozmanitost na Kubě, ale ne dál,« soudí Drobník.
Kromě tilapie existují i další transgenní živočichové, které člověk využívá. Vyrábí z nich léky - byť zatím jen pro klinické zkoušky. Především v USA už žijí stáda genově upravených koz a ovcí. Když ještě tato zvířata byla zárodky, vědci do nich mikroinjekcemi vložili geny, které řídí vytváření bílkovin, z nichž se dají vyrobit léky pro lidi. »Jejich mléčné žlázy tvoří lepší látky, než zatím dokážeme vyrobit v kterékoli továrně,« řekla Carol Ziomeková, viceprezidentka farmaceutické společnosti Genzyme Transgenics v americkém státě Massachusetts. V těle modifikovaných koz vzniká látka bránící srážení krve a ucpávání lidských tepen při operacích srdce. Podobným způsobem se vědci snaží vložením cizího genu ve zvířecích tělech vytvořit například proteiny vhodné pro léčení vrozené rozedmy plic, látky pro léčení hemofilie (chorobné krvácivosti), lidský růstový hormon, léky proti rozptýlené skleróze či některé rakovinné protilátky. Tyto léky zatím výzkumníci berou z mléka transgenních zvířat. Zkoušejí také, zda by se jich nedalo více a levněji získat z moči, případně z kančího semene. Jiným směrem výzkumu, který je však teprve v začátcích, je snaha genově upravit živočicha, nejpravděpodobněji vepře, aby v jeho těle vyrostlo srdce či jiný orgán s takovými vlastnostmi, že by jej při transplantaci neodmítl lidský organismus.
21.08.1999 - Je nesmyslné, když se Greenpeace snaží vynutit zákaz geneticky modifikovaných organismů v zemědělství. Genová technologie je pouze čtyři roky stará a má dětské nemoci, které se dají odstranit dalším vývojem. Jak vypadal automobil, parní stroj či počítač čtyři roky po své první konstrukci? Kampaň Greenpeace má mystifikovat neinformované občany. Této organizaci stačily k rozpoutání celosvětové hysterie o bramborách Arpada Pusztaie pochybné teoretické výsledky na pěti (!) potkanech. To není ani na slabou seminární práci.
Proč tedy to tažení? Naivní vysvětlení, že jde o hájení bezpečnosti občanů, je pouhá kamufláž. Důkaz je prostý: ačkoli Světová zdravotnická organizace i Organizace OSN pro potraviny a zemědělství (FA O) prohlásily, že je vysoce nepravděpodobné, aby se z rostliny na bakterie přenesla odolnost vůči antibiotikům, Greenpeace šířila plno nesmyslů o vzniku odolných bakterií při krmení dobytka genově modifikovanou kukuřicí.
To se ve veřejnosti udržuje dodnes, i když současné transgenní odrůdy již takové geny neobsahují. Kampaň byla zvláště důkladná v Británii. Právě tam však mezi lety 1990 a 1996 hrozivě stoupala odolnost vůči antibiotikům: u salmonel (původců úplavice) z 26 procent na 80 procent. Příčinou nebyly žádné geny, ale praxe přidávat antibiotika do krmiva pro zvířata. Dokládá to poloviční pokles této rezistence ve Švédsku, kde se antibiotiky nekrmí. Kdyby šlo Greenpeace skutečně o zdraví spotřebitelů, musela by rozpoutat mohutné akce proti antibiotikům v krmivu. Místo toho zahájila kampaň proti hypotetickému jevu, jehož pravděpodobnost je neměřitelně nepatrná. Je tedy jasné, že důvodem nebyla starost o zdraví občanů, ale zákaz GMO za každou cenu.
Další obrovskou akci spustila tato organizace kvůli možnému ohrožení motýlů pylem z modifikované kukuřice. Ale to, že jen v minulém roce se postřikem insekticidy zlikvidovalo v naší zemi přes 200 včelstev (mrtvé motýly a zlatoočka nikdo nepočítá), je mimo její zorné pole.Této organizaci tedy nejde ani o přírodu, ale opět jen o populistický argument proti genovým úpravám. Strategie má společné rysy s kampaněmi známými z historie: demagogií vytvořit obraz společného nepřítele; nátlakem si proti němu vynutit zákonná opatření; využít zfanatizovaný dav.Ve středověku to odnášeli Židé, kteří byli obviňováni ze všeho možného od toho, že jsou příčinou moru, až po rituální vraždy.
Podobná Hitlerova taktika vedla ke křišťálové noci. Když teď sleduji, jakými nesmysly otravuje Greenpeace veřejnost, jak tlačí Evropskou unii i vlády k iracionální legislativě, a když vidím zfanatizované ekoteroristy, jak rvou v Anglii kukuřici z pokusných polí, nemohu se již vzpomínce na křišťálovou noc ubránit.
21.08.1999 - Je to šarlatán, anebo odvážný vědec, který neváhal rychle varovat veřejnost a dostal za to vyhazov? Arpad Pusztai, osmašedesátiletý vědec z Rowettova výzkumného ústavu ve skotském Aberdeenu, loni v srpnu řekl novinářům, že potraviny z genově upravených rostlin jsou nebezpečné pro zdraví. A dodal, že jejich výrobci používají lidi jako pokusná morčata. Kvůli tomu mu jeho zaměstnavatel neobnovil pracovní smlouvu. Na Arpada Pusztaie se snesla řada obvinění z toho, že odvedl mizernou vědeckou práci. Pod hrozbou, že přijde o penzi, mu Rowettův ústav zakázal vystupovat na veřejnosti. S novináři Pusztai začal znovu mluvit až poté, co jej nedávno podpořil britský následník trůnu princ Charles.
Pusztai chtěl vyzkoušet, zda jsou transgenní potraviny bezpečné. Se svým týmem krmil pokusné krysy jednak běžnými bramborami, a jednak bramborami genově upravenými. A zjistil, že krysám živeným upravenými bramborami rostly orgány neobvyklých velikostí a poškodil se jim imunitní systém. »Mohl jsem čekat, než zjištěné závěry publikuji ve vědeckém tisku. Ale to by trvalo asi rok a mezitím by se takové potraviny dostaly na pulty obchodů,« vysvětlil nedávno v listu Daily Telegraph, proč varoval veřejnost bez požehnání svého zaměstnavatele. Vedení ústavu pak jeho tým rozpustilo a zabránilo mu, aby pokračoval v pokusech. »Ztratil důvěru svých kolegů i průmyslu, který sponzoroval jeho další výzkum. Popletl celý svět svým přehnaným tvrzením, které jiní vědci odmítají,« vysvětil Andrew Chesson, výzkumný šéf z Rowettova ústavu.
»Brambory, které doktor Pusztai vypěstoval, nebyly nikdy určeny pro běžný trh. On je však zcela demagogicky spojil s neškodnými potravinami v obchodech. U nás by to bylo klasifikováno jako šíření poplašné zprávy,« vyčítá mu Jaroslav Drobník z Přírodovědecké fakulty Karlovy univerzity. V čem je tedy podstata sporu? Pusztai do brambor vložil gen ze sněženky, který řídil vytváření jednoho lectinu v jejich hlízách. Lectiny jsou látky, které se tvoří v rostlinách, a většinou jsou jedovaté. A právě na to kritikové poukazovali. »Když smícháte kyanid s vermutem, zjistíte, že to není dobré pro vaše zdraví. Z toho se však nedá vyvodit, že bychom měli zakázat všechny míchané nápoje,« řekl Robert May, vědecký poradce britského premiéra. Až nyní se Arpad Pusztai brání: použitý lectin prý nebyl jedovatý. »I v tisícinásobné koncentraci v potravě nezpůsobil dříve krysám žádné potíže, a lord May to musel vědět,« obhajuje se Pusztai a dodává, že objevil skutečně podstatnou věc. »I kdyby byl Pusztaiův závěr v případě lectinu sněženky pravdivý, neznamená to vůbec nic jiného, než že se tento gen nemůže používat v transgenních odrůdách. Ale to stejně nikdo nezamýšlel,« odmítá význam Pusztaiových pokusů Miloš Ondřej, zástupce ředitele Ústavu molekulární biologie rostlin Akademie věd v Českých Budějovicích.
Genová úprava brambor, která měla být podle něj zcela neškodná, ve skutečnosti vyvolala nečekaný zdravotní efekt. Neobvyklá DNA (dezoxyribonukleová kyselina, z níž jsou tvořeny geny) v bramborách, místo aby se podle očekávání neškodně rozložila pokusným krysám v žaludku, dokázala zprostředkovaně ovlivnit buňky krysího organismu a přimět je k nebezpečným změnám. Pokud by se ukázalo, že jsou jeho závěry pravdivé, položí to genové inženýrství na kolena. Nicméně Pusztai je stále jediným vědcem, který něco takového naznačuje. Nyní shání milion liber (55 milionů korun) a jinou laboratoř, aby mohl svůj výzkum dokončit a své dosavadní hypotézy potvrdit. Tím by se definitivně ukázalo, jestli je Pusztai bezhlavý panikář, anebo člověk, který oprávněně varoval svět před nečekaným nebezpečím.
21.08.1999 - Jestliže jeden člověk vidí v něčem požehnání a druhý naopak totéž považuje za dílo pekel, těžko se spolu mohou domluvit. O nemožnosti najít alespoň vratký kompromis jsou i současné spory mezi stoupenci a odpůrci genového inženýrství, které mají v zahraničí příležitostně i podobu ničivých útoků na pole. Redakce MF DNES nabídla prostor zástupcům protichůdných stran k vysvětlení jejich postojů. Jaroslav Drobník je nejznámějším tuzemským zastáncem genových úprav. Čestmír Hrdinka vede proti genovému inženýrství kampaň v české pobočce ekologické organizace Greenpeace.
21.08.1999 - » Nejsme proti potravinám z geneticky
modifikovaných organismů, ale považujeme za důležité, aby spotřebitelům zůstala
možnost nekupovat je, pokud je nechtějí,« říká Jim Murray, šéf evropské federace
spotřebitelských organizací BEUC, která je v Evropské komisi považována za
mluvčího evropských spotřebitelů. Právo na výběr a informace totiž patří podle
Maastrichtské dohody k nejzákladnějším právům spotřebitele.
BEUC proto vyhlásil v loňském roce kampaň za právo spotřebitelů na výběr pod
výstižným heslem Nenecháme se cpát geneticky upraveným jídlem jako husy šiškami.
Snaží se v ní přesvědčit evropské orgány, že lidé by neměli být nuceni jíst
potraviny, kterým by se raději vyhnuli. A předkládá důkazy, že je to navzdory
povinnosti značit GMO na obalech potravin téměř nemožné. Výrobci ji totiž
nedodržují. A mnohdy ani nemohou, protože sami nevědí, zda suroviny pocházejí z
tradičních či transgenních plodin. »Šedesát procent potravin obsahuje sóju a ta
pochází většinou ze Spojených států, kde producenti, jak známo, míchají úrodu
geneticky upravenou s tradiční. Je tedy obtížné získat suroviny neupravené.
Právo na výběr je tím pádem spotřebitelům odepřeno,« poukazuje Jim Murray ač sám
zastánce genového inženýrství - na jednu část problému. »Je to nová revoluční
technologie, která změní život nás všech. Neměla by ale být spotřebitelům
vnucena proti jejich vůli.« Murray však naprosto odmítá názor, že hlasy
spotřebitelů jsou zmanipulovány evropskou zemědělskou lobby. Jejich záporný
postoj podle něj pramení z pocitu, že úřady s nimi nehrají čistou hru a že měly
karty vyložit na stůl dříve, než bylo rozhodnuto.
Loňský průzkum veřejného mínění ve Francii ukázal, že tři čtvrtiny Francouzů odmítají potraviny obsahující geneticky modifikované organismy, osmdesát procent z nich však je připraveno změnit názor, pokud je někdo přesvědčí. Informace ovšem chtějí slyšet od nezávislých odborníků, a ne od vědců ve službách velkých agrochemických koncernů. Požadavky spotřebitelů vyslyšela francouzská vláda loni v červnu, když uspořádala do té doby nevídanou akci - první občanskou konferenci, jejíž závěry pak měly posloužit při dalším rozhodování o geneticky modifikovaných organismech. Patnáctičlenná skupina laiků několik dní diskutovala o genových úpravách s odborníky z různých oborů, které si sama vybrala. Laická komise tehdy dala genetickým modifikacím zelenou, ale zároveň žádala přísnější pravidla pro uvádění nových plodin na trh. Kromě povinného značení potravin to byl například požadavek, aby každý člen komise, která bude posuzovat případná rizika, prokázal, že nepracuje a ani v minulosti nepracoval pro žádnou z agrochemických společností.
Odborníci, kteří mohou své argumenty opřít o prokázaná fakta a vědecké studie, mají často tendenci obavy laiků snižovat, ba se jim vysmívat: proč by měli o tak závažných věcech rozhodovat lidé, kteří ani nevědí, že rajské jablíčko má nějaký gen? Jenže strach laiků nezmizí tím, že jej odborníci budou ignorovat. Ba naopak. Nedostatek informací je živnou půdou pro extrémní názory a od přehnaných obav je jen krůček k militantnímu odporu. To si uvědomují například ve Švédsku, kde vědci vysvětlují v tisku a televizi přínos i rizika, jež biotechnologie představují. »Obavy spotřebitelů, i když jsou třeba neopodstatněné, nelze opomíjet,« říká toxikolog Přemysl Slanina ze švédského úřadu pro potraviny. Vysvětlování rizik pocházejících z potravin tu považují za samozřejmou součást práce státních orgánů.
Velké překvapení zažili letos v červnu francouzští vědci. Militantní odpůrci genetických plodin jim zničili pokusné pole s modifikovanou řepkou olejnou a skleníky s rýží. Vědci na tyto akce reagovali otevřeným dopisem v deníku Libération: »Pokud budete ničit naše pokusná pole, nikdy se nedovíme, jak se budou chovat geneticky modifikované organismy v normálních polních podmínkách,« píší v dopise, který podepsalo více než tři sta vědců z veřejných institucí, výzkumných ústavů, univerzit a vysokých škol. »Chápu, že je možné vyhlásit moratorium na pěstování a komerční využívání těchto plodin. Ale bylo by nesmírně nezodpovědné uvalit moratorium na výzkum,« shrnul postoj badatelů, kteří se neoprávněně ocitli uprostřed konfliktu, Jacques Meunier, ředitel francouzského výzkumného centra Cirad.
Zastánci tvrdí, že ...
* potraviny s obsahem GMO jsou bezpečné, protože genově upravené suroviny
procházejí přísným schvalovacím procesem podobně jako léky
* rostliny budou odolnější vůči chorobám, hmyzu a chemikáliím
* sníží se používání chemických prostředků proti škůdcům
* vyšší výnosy zajistí dostatek jídla pro vzrůstající světovou populaci
* plodiny se mohou pěstovat i v extrémních podmínkách, například v suchu nebo
mrazu
* plody budou mít delší trvanlivost a lepší chuť
* potraviny se budou vyrábět levněji, kvalitněji a chutněji
Odpůrci namítají, že ...
* neexistuje dost důkazů, že potraviny vyrobené z genově upravených surovin
jsou pro člověka bezpečné
* genově upravené rostliny mohou ničit i neškodný hmyz
* uměle dodané geny se budou nekontrolovaně šířit do okolí
* pěstování upravených plodin ve velkém měřítku může změnit rovnováhu v
přírodě
* odolnost proti postřikům se přenese na plevel a hmyz
* mohou vzniknout nové druhy bakterií odolné vůči antibiotikům
* vědci nemohou zatím vědět, zda nevzniknou nové alergické látky
21.08.1999 -
Jsem v oblasti genetických úprav potravin naprostý laik, a tak se mně při podobném podnětu vybaví hra Egona Bondyho Výživa lidu z doby komunistické normalizace. Aby byla výživa lidu stále lepší a lepší, snaží se vědci zracionalizovat »výrobu masa«. A tak zjistí, že slepice s jedním okem klovou zrní rychleji, a když mají jednu nohu a jedno křídlo, tak se jich více vejde do klece i k pásu se zrním. Úspěchy tohoto genetického inženýrství jsou obrovské! Pionýři s rudými šátky každoročně přinášejí ministryni výživy lidu květiny a děkují jí. Po několika letech této výživy již mají jen jednu ruku, později jim musí kytičku pověsit přímo na krk, protože ruce jim zcela chybějí. Děti jsou ale klidnější, neperou se a zvýšená hmotnost obyvatelstva socialistických států je »další ranou imperialistům!« Teď ale vážně: člověk je vysoce přizpůsobivý všežravec, a tak určitě přežije i ty případně toxické bílkoviny, které změnou genů mohou vzniknout.
Nadějí určitě ne. A strach? Ne větší než z ostatních procesů, jimiž člověk přesahuje své přirozené hranice. Ne větší než z ostatních projevů ne-přirozenosti, které nás obklopují: bílý černoch pedofil jako světový ochránce dětí, sójové maso bez masa, pivo bez alkoholu, sex po internetu, zpověď po internetu, muže poznáte po culíku a náušnici, ženu po holé lebce. A pokud se týče »genového zázraku« samého: nikdo nemá sílu zastavit výzkum, který slibuje přinést tolik peněz a tolik moci. Nikdo nás nezachrání. Opravdu se nedá dělat vůbec nic? Nekatedrový český myslitel Aleš Roleček řekl po zprávě o narození klonované ovečky: »Zasadil jsem střemchu. Protože ta je dokonale neužitečná, ta jenom voní. A tím pomáhá bránit všechno, co je normální.«
Genové úpravy nemohou být nikdy větším strašákem než vývoj a použití jakékoliv jiné technologie, která byla doposud vyvinuta a kterou už lidská společnost využívá. Ani v případě jiných technologií ještě není kompletně využit jejich potenciál. Nejsou určitě domyšleny a vyčerpány všechny aplikace, což pochopitelně souvisí s tím, že výzkum a vývoj stále pokračují. Všechny tyto technologie, tedy jejich vývoj a posléze využití, mají společné: v zasvěcených rukou bude vždy převažovat prospěch. Jako pro mikrobiologa je pro mne bezproblémová skutečnost přípravy a průmyslového použití rekombinantních mikroorganismů (již asi 20 let). Na případ modifikovaných organismů se dívám podobně. Genové úpravy jsou pro lidstvo nadějí.
Obojím. Genové úpravy mohou přinést obrovský užitek celému lidstvu. Například plodiny s vysokou odolností, které nevyžadují ošetření chemickými prostředky, by snížily zátěž prostředí a potravin cizorodými látkami. Je možné, že bude vytvořen skot, jehož mléko bude obsahovat vysoké množství drahého a nedostatkového růstového hormonu. Je možné, že za pár let se budou pěstovat rostliny, které budou produkovat ropě podobné látky. Pro zemědělství se tak naskýtá obrovská šance. Ovšem každá mince má svůj rub. Nežádoucí únik GMO do volného životního prostředí by mohl mít katastrofální následky na zachování biodiverzity, zdraví obyvatelstva a celou přírodu vůbec. GMO se mohou stát nebezpečným strašákem, s kterým je třeba naučit se žít, kterého je dobré nespustit z očí a mít pod ustavičnou kontrolou.
Genové manipulace jsou dalším velkým objevem homo sapiens, který rozpitval svět na atomy a molekuly, toulá se po vesmíru a teď si pro změnu hraje s geny. Největší hrozbu vidím v narušení biologické pestrosti přírody a místních kultur. Vzroste moc nadnárodních společností, které produkují geneticky upravovanou sóju, ačkoliv domácí sýpky jsou plné obilí. Bude ohrožena svoboda obyčejných lidí, neboť bohaté nadnárodní společnosti disponují znalostmi psychologie, sociologie, managementu, marketingu, platí si své vědce a již dnes jsou mocnější než vlády některých zemí. Jaký bude zdravotní stav lidstva za dalších dvacet let? Koho to zajímá, když z nemocných žije farmaceutický průmysl, a když nejdůležitější je kolotoč peněz, který se točí a málokdo už rozumí, proč a jak?
Člověk je den-ně zahrnován spoustou informací, z nichž mnohé mu nahánějí strach, do jiných naopak vkládá naději. Je nutno mít na paměti, že zdánlivě ideální stav může být iluzí a ne každá naděje se naplní. Vše má své kladné i stinné stránky. Tak je tomu i v případě jedné z metod genetického inženýrství, která umožňuje vznik geneticky modifikovaných organismů. Jde o živé organismy, které mají schopnost přenášet získané vlastnosti na budoucí generace. Jejich uvolňování do prostředí může přinášet dnes nepoznané problémy včetně změn, které mohou narušit křehkou rovnováhu přírody. Na druhé straně GMO pomáhají při výrobě léčiv, zvyšují odolnost plodin vůči škůdcům, zvyšují výnosy. Při úrovni současného poznání je těžké posoudit, zda výhody vyváží rizika.
Hrůznou noční můrou, nejsou genové úpravy samy, nýbrž lidská ochota pouštět se do pokusů s nedozírnými následky jen s minimální představou, k čemu povedou. Už půl století slýchám ujištění vědeckých kapacit, že to či ono je neškodné a lidstvu blahodárné a o několik let později omluvy, že jsme ty katastrofické následky nepředvídali, pardón! Tak tomu bylo s DDT, s jadernou energií, s defolianty ve Vietnamu a se vším možným, z čeho koukal zisk pro chemické koncerny. Zvlášť když nás ujišťují firmy jako Monsanto, která má už na svědomí řadu katastrof, je to důvod k nejvyšší obezřetnosti. Trh nás neochrání, ten chrání jen zisky nadnárodních obchodních společností. Chránit se musíme sami - proti lidské krátkozrakosti a nerozvážnosti, i proti vlastní chamtivosti ochotné riskovat budoucnost Země pro trochu pozlátka.
O transgenních odrůdách uvedených na trh bylo jednoznačně prokázáno, že nemají vedlejší nepříznivé účinky na přírodu ani člověka. Ve světě se pěstuje asi padesát transgenních odrůd na ploše dvakrát větší než ČR. Slibují nové využití v potravinářství, výrobě léků, papíru, obalových materiálů a v řadě dalších průmyslových oborů. Nejsou jen nadějí pro budoucnost, ale jsou již přítomností. Rostoucí plochy transgenních plodin v USA, Kanadě, Argentině, Číně a v dalších zemích přinášejí kvalitnější a levnější zemědělskou produkci. Její vyšší konkurenční schopnost na světových trzích ve srovnání s Evropou, kde jsou transgenní rostliny strašákem, je dnes již zřejmá.
Radikálností změn a rychlostí jejich zavádění je genové inženýrství naprosto nesrovnatelné s přírodními procesy či tradičními postupy a znamená skutečnou revoluci. Současné biotechnologie snad můžeme přirovnat k uvolnění jaderné energie, jejich potenciál je však mnohem větší, možné důsledky dalekosáhlejší. Zdá se však, že si to plně neuvědomujeme a nepřipouštíme si, že se přitom dáváme do podniku vyhrazeného až dosud pouze Stvořiteli. Vypouštíme džina z láhve a nevíme, co udělá: vyrobí skvělé léky, nové pohonné hmoty, zajistí obživu lidstvu, anebo přinese katastrofy, jejichž směr ani rozsah se vůbec nedají odhadnout? Zde zcela tápeme. Rozhodně musíme budovat veškeré představitelné bezpečnostní záruky. Nemůžeme si však být jisti, zda to bude stačit.
Geneticky modifikované organismy vyvolávají u spotřebitelů protichůdné reakce. Jedni je vítají, druzí z nich mají spíše obavy. Seznam pozitivních účinků, které spotřebitelé očekávají od GMO, je dlouhý. Od lepší chuti, přes vyšší výživovou hodnotu, snížení hygienických rizik a toxicity potravin až po vývoj nových diabetických potravin. Stejně tak dlouhá je ovšem listina obav: počíná strachem ze vzniku nových toxických či alergenních látek a končí etickými obavami typu »Nezahráváte si příliš s přírodou?«. Nezanedbatelná jsou i ekologická rizika: přenos geneticky modifikovaných organismů na ostatní, snížení pestrosti rostlinných druhů, vznik nových rostlinných patogenních virů. Uvedení prvních geneticky modifikovaných potravin na trh v zemích Evropské unie zatím nepřineslo očekávané pozitivní efekty. Pro spotřebitele je proto nejdůležitější, aby jim zůstala možnost volby. Znamená to, že geneticky modifikované potraviny musí být zřetelně označené a v obchodech musí být kromě nich k dispozici také běžné potraviny.
Zásahy do přirozeného běhu života, a nejen lidského, s sebou nesou téměř vždy vysoká rizika. Genové změny spojené s úpravou před vznikem lidského života bych považoval za neetické a velmi nebezpečné. Snaha »vyprodukovat« jednotlivce například s nadprůměrnými sklony k agresivitě či naopak »se sklony« sloužit by mohla pro lidstvo skončit katastrofou. Nadějí mě naplňuje použití genetických metod v boji proti nevyléčitelným nemocím. I tady však mohou vzniknout vedlejší produkty, které by naopak mohly mít negativní vliv na lidstvo. Pozitivní vliv se může projevit v zemědělství, zvláště pak v rostlinné výrobě, například při zvyšování produkce a odolnosti plodin. Rozhodně bych si ale nepřál, aby se zkřížily geny našich současných nejvyšších ústavních činitelů - prezidenta, předsedy vlády a předsedy parlamentu. Takovému »produktu« by svými vlastnostmi nesahal ani po kotníky Lex Luther, známý to protivník Supermana.
Odpověď zní, že obojím. Naděje spočívá v tom, že se podaří nalézt způsob, jak zabezpečit život miliard strádajících lidí. Při zavádění každé nové technologie se vždy vyskytnou okolnosti, které lidstvo později musí napravovat. Nejspíše tomu tak bude i v případě genových technologií. Velké nadnárodní firmy mohou ovládnout řadu dalších odvětví, zdánlivě na genových technologiích nezávislých. Genové technologie by mohly být také vědomě či nevědomě zneužívány. Není žádným tajemstvím, že se vyvíjejí organismy s charakterem biologických zbraní, i když je někdo vznešeněji nazývá biopesticidy. Největší obavu mám ale ze snižování biodiverzity. Tradičním šlechtěním obilovin se snížil počet pěstovaných odrůd ze stovek na desítky. Co teprve přinese snaha o použití genově manipulovaných odrůd? Tak jako se dnes snažíme zlikvidovat některé nebezpečné chemické látky, jimiž lidstvo zamořilo celé životní prostředí, tak se možná v budoucnu budeme snažit zlikvidovat některé genové produkty. Ty však budou mít proti chemickým látkám jednu velkou nevýhodu. Budou totiž schopny samovolného rozmnožování.
Výzkum genetických manipulací by měl pokračovat pouze v lékařství, pokud by odhalil příčiny nemocí a našel způsoby jejich léčení. Avšak genetické manipulace pro lepší výkonnost zemědělství, jejichž výsledkem jsou geneticky upravené potraviny, jsou riskantní a nejsou vůbec zapotřebí. Zastupuji ekologické zemědělce, o nichž se dá říci, že jsou konzervativní, protože používají pouze ověřené - přírodní postupy. To se nám již mnohokrát vyplatilo. Nepoužíváme například chemické prostředky, hospodářská zvířata krmíme pouze ekologickým krmivem z vlastních ekofarem - a aféry s nemocí šílených krav, s hormony či s dioxiny v mase jatečných zvířat, které byly způsobeny průmyslovými výrobci krmných směsí, se nám zákonitě vyhýbají. Ze stejného důvodu mají ekologičtí zemědělci ve svých směrnicích přímo zakázáno používat geneticky manipulované organismy, a jsem přesvědčen, že to tak je správně.
21.08.1999 - Na kanadské universitě v Guelphu se narodila první transgenní prasata, která budou méně znečišťovat životní prostředí. Tři čuníci, pokřtění Jacques, Gordie a Wayne podle slavných kanadských hokejistů, by totiž měli vytvářet močůvku, která obsahuje o 20 až 50 % méně fosforu. Nový živočišný druh pokřtěný Enviropig byl vytvořen přímým vložením cizího genu do dělohy matky.
21.08.1999 - Starší modely telefonů vyžadují speciální kartu dodávanou ve formě karty PCMCIA II a zvláštní ovladače.Cena může překročit i cenu vlastního telefonu a nezřídka se pohybuje kolem deseti tisíc korun.
GSM Option karty - Řada novějších mobilních telefonů může být připojena přes takzvané option karty.Ty jsou dodávány také ve formátu PCMCIA II a umožňují připojit více typů mobilních telefonů. Mimo vlastní kartu je nezbytné pořídit si i kabel a aktivační kit, který je specifický pro konkrétní typ mobilního telefonu. GSM Option karty bývají často kombinovány s klasickým modemem a případně i se síťovou kartou. Cena se podle schopností pohybuje od pěti tisíc za jednoduché modely až po dvacet tisíc za modely »vše v jednom«.
Softwarový modem - U vybraných modelů telefonů je možné i připojení pomocí softwarového modemu. Telefon je speciálním kabelem nebo infračerveným rozhraním připojen k sériovému portu počítače a funkci modemu zajišťuje speciální ovladač. Ovládací programy jsou většinou určeny pouze pro Windows a Windows CE. Výhodou je nižší cena, která se pohybuje kolem čtyř tisíc korun.
Zabudovaný modem - Některé telefony mají zabudovanou datovou kartu, takže se mohou připojit přímo k počítači. Cena těchto telefonů není výrazně vyšší než u modelů bez zabudovaného modemu a úspora oproti modelu, ke kterému je nutné kartu dokoupit, se může rovnat až deseti tisícům korun.
Typ připojení se liší u mobilních telefonů model od modelu. S výběrem vhodného mobilního telefonu pomůže prodejce.
21.08.1999 - Zatímco v západní Evropě se o GMO diskutuje nejen v parlamentech, ale i v hospodách, a možná vášnivěji než o fotbale, u nás jen pár zasvěcených ví, co se skrývá za těmito třemi písmeny. Geneticky modifikované organismy. Nejsou vidět, nejsou cítit, jídlo z nich chutná stejně jako každé jiné. Nikdo je na talíři nepozná. Ideální podmínky pro to, aby se mohly nepozorovaně vetřít na náš jídelní stůl. Důkaz o tom, že už se tak stalo, přináší první test geneticky upravených potravin u nás, který pro MF DNES zpracovalo brněnské Centrum hygieny potravinových řetězců při Státním zdravotním ústavu. Potraviny vyrobené z geneticky upravených organismů se prodávají v českých obchodech stejně jako po celé Evropě.
20.08.1999 - Společnost Intel se rozhodla ukončit výrobu čipů pro grafické karty i752, skončit vývoj čipu i754 a budoucího grafického čipu pro notebooky, známého zatím jen pod kódovým jménem Mont Blanc. Důvodem opuštění trhu je nízká kvalita produktů, které se nemohou měřit s konkurenčními čipy od firem 3Dfx, nVidia či S3. Ty nabízejí mnohem vyšší výkon za srovnatelnou cenu.
Intel tak opouští trh, do kterého vstoupil koupí společnosti Chips and Technologies v roce 1997. Nadále ale bude produkovat integrované čipsety, které kombinují čipset s grafickým procesorem. "Zjišťujeme, že integrované čipy jsou stále populárnější", řekl mluvčí Intelu Mike Sullivan. Intel nyní plánuje uvedení čipsetu pro procesor Pentium III, který bude mít v sobě integrovaný grafický čip. Základní desky s čipsetem 810e budou v prodeji koncem roku.
Příjem z prodeje grafického čipu i740 a některých dalších čipů pro notebooky činil v roce 1998 přibližně 150 milionů dolarů, což nebylo ani procento z celkových příjmů Intelu - 26,3 miliardy dolarů. i740 se po svém vstupu na trh prodával dobře, ale rychle zastaral a kartami s ním se obvykle osazovaly levnější počítače.
17.08.1999 - Zatímco hudba ve formátu mp3 linoucí se z reproduktorů počítačů je již běžná a dokonce se už objevily i walkmany přehrávající mp3 soubory - "mp3many", firma NetDrives přišla s novým řešením pro domácí audiosoustavu. Jejich produkt Brujo (španělsky "kouzelník") je schopen přehrávat nejen obyčejná CD ale také CD obsahující soubory mp3.
Tento přístroj milovníci hudby ocení , protože na jedno standardní CD se vejde přibližně 11 hodin hudby v kvalitě blížící se kvalitě CD (128Kbps). Je tak například možné mít kompletní diskografii oblíbené supiny na jednom disku.
V současnosti probíhají na internetu velké debaty o legálnosti formátu mp3 a s tím souvisejícím porušování autorských práv. Jako odpůrci formátu MP3 a distribuce audia přes počítačové sítě vystupují zejména velké nakladatelské domy, které se bojí o své zisky. Nezávislá internetová vydavatelství totiž nabízejí interpretům i 50% z prodejní ceny oproti obvyklým deseti.
Firma Netdrives se proti napadání, že podporuje pirátství ohrazuje s tím, že vytváří prostředí pro nové způsoby nákupu hudby přes Internet.
MP3 je zvukový formát, který umožňuje ztrátovou kompresi audio dat až v poměru 1:12 v kvalitě blížící se CD, při snížení kvality kompresní poměr vzrůstá. Pro přehrávání zvuku v tomto formátu na osobním počítači je třeba speciální software - přehrávač (nejznámější je Winamp - www.winamp.com).
Formáty: CD-DA, ISO 9660, MP3 CD, MPEG 1 & MPEG 2 Audio layer
3 (S vyjímkou 256 a 320 kbs)
Výstupy: sluchátka, reproduktory nebo RCA výstupy
dálkový ovladač
Cena tohoto produktu je stanovena na $299.99 (cca 10 tisíc korun).
16.08.1999 - OSN zkoumá možný zhoubný vliv na zdraví člověka
způsobený ochuzeným uranem, který byl jako součást nábojů používaný v Kosovu.
Ochuzený uran má 1,7krát větší hustotu než olovo a je používán v
protipancéřových nábojích. Ve válce v Kosovu používaly tyto náboje letadla A-10
k likvidaci srbských tanků.
Šéf Programu OSN pro životní prostředí (UNEP) Dr. Klaus Toepfer prohlásil, že
UNEP se v nejbližší době rozhodně, zdali pošle do Kosova tým, který by měl
vyšetřovat vliv ochuzeného uranu na zdraví přímo na místě a vypracovat do konce
září zprávu.
NATO spolu s mnoha vědci tvrdí, že ochuzený uran nemá na zdraví člověka žádný negativní vliv. Ačkoli je ochuzený uran jen lehce radioaktivní, jeho použití ve zbraních může způsobit dlouhotrvající následky. Při nárazu do cíle totiž shoří na velmi jemný prášek, který může podle některých vědců způsobit rakovinu, pokud jej člověk vdechne či spolkne.
Insitut americké armády pro životní prostředí říká ve své zprávě z roku 1995, že ochuzený uran v těle může mít velmi vážné zdravotní následky, chemické i radiologické.
Americké i britské jednotky používaly zbraně obsahující ochuzený uran ve válce v Perském zálivu a mnoho veteránů jej považuje za zdroj svých problémů. Britské ministerstvo obrany již varovalo své pracovníky, aby se vyhýbali zónám, kde byly tyto zbraně použity. Vracejícím se uprchlíkům ovšem zatím nikdo nic neřekl.
| Seznam |Google| Atlas | Webzdarma | iDNES | iZITRA | IDOS | ICQ | Quick | Centrum | Yahoo | Eurotel | Webcams | Novinky | Cestiny | Martin |